Datum
Účastníci
Výstupy z diskuse:
Covid oproti invazi Ruska na UA - zásadní rozdíl byl, že při Covidu nikdo nic nevěděl, bylo snadné dělat něco, co nedává smysl, protože nikdo nevěděl, co smyl dává, a bylo těžké odolávat názorovým proudům, nebylo o co se opřít. Invaze na UA byla černobílá, tady máme i historickou zkušenost a obecně to byla “jednodušší situace” z hlediska zaměření aktivit.
V každém z těch případů by bylo přínosné mít zmonitorovanou infrastrukturu, stakeholdery - jak se k tomu staví klíčové instituce a organizace. Problém - nikdo s nikým nespolupracuje, nikdo nevěděl, kdo co dělá, buduje se vždy vše od nuly, zde by byla výhoda být na to nachystaní. Být ten spojovník, co je o krok napřed, nejen vlát za tím, co se někde dohodlo jinde. Vědět kdo co dělá, být efektivní a proaktivní v tom zmapování, kdo do čeho mluví, kdo co řeší.
Chceme být opravdu součástí krizových štábů? V č.d nikdo za nic neručí a nemá to žádné termíny, je to celé postavené na angažovanosti dobrovolníků. V době krize je potřeba spolehnout se na to, že v historicky krátké době bude hotové řešení. č.d může překvapit, ale nemůže nic garantovat.
Obecně v č.d z komunitně-demokratické podstaty chybí leadership - udržení focusu na delivery, někdo, kdo bouchne do stolu a určí priority. Chybí produktový ownership - jsou projektově-komunitní lidi a ne focus na delivery.
V krizi to funguje jako jednotící platforma, kde se dá domluvit na nějaké aktivitě a pomáhat.
Pomohl by člověk, co to v krizi řídí? Ne nutně - první dny nebyl zmatek, první dny se nic nedělo - vyčkávalo se, vědělo se, že se něco dít má, ale nikdo to zespoda neinicioval.
Příprava předem - krize a potřeby se opakují a vždycky se vynalézá od nuly kolo. Vždycky je potřeba rozcestník, krizová pomoc, vždycky se pak řeší ty samé problémy. č.d by mohlo být iniciátorem digitálního golema. Může to mít globální přesah, krize jsou všude stejné. Technické řešení a know-how toho, proč věci vznikly, jak vznikly.
č.d by mělo mít v krizových situacích a dialozích hrdější roli - nemělo by být vnímané jako parta sluníčkářů, kterým se vymyslí nějaký úkol - role by se měla převrátit víc k tomu, že budeme chtění jako aktivní hráči, instituce se budou ptát, co my myslíme, že má smysl dělat. Expertní dobrovolnictví, důraz na expertní, ne na dobrovolnictví - neobracíme se na ně proto, že jsou zadarmo, ale že jsou profíci.
Jaká je hodnota č.d mimo krizi? Sporná.
Dobrovolníci dlouhodobě fixují průšvihy za někoho jiného a ti lidi tím pádem nemjí žádnou tendenci mít za ty věci zodpovědnost. Instituce, kterým vytrhávají dobrovolnické iniciativy trn z paty. Systém se nic neučí, když nemusí - učí se spoléhat na pomoc třetí strany.